„O čem to mluvíš?“
„Tohle jsem já neřekl ... teď mi vkládáš slova do úst!“
„Posloucháš vůbec, co ti říkám?!?“
„Můžeme si o tom promluvit později?“
Zdá se vám něco z toho povědomé?
Jako kultura jsme přišli se všemi druhy metafor a vysvětlení, abychom popsali rozdíl mezi muži a ženami – jeden je z Marsu, druhý z Venuše, jeden neposlouchá, druhý neumí číst v mapách, jeden nemá ponětí, co se děje, a druhý chce stále více bot.
Nemusíte mít doktorát, abyste chápali, že muži a ženy nejsou totožní.
Nemyslíme stejně, nemluvíme stejně, neposloucháme stejně. Jinak vypadáme, používáme jiné taktiky a jiným způsobem relaxujeme. A to zatím zůstávám jen na povrchu.
Možná to bude znít šíleně, ale pokud máte doktorát, museli jste v posledních 40 letech trvat na tom, že jsme totožní!
Naše kultura (či spíš my z kulturního hlediska) strávila posledních několik desetiletí tím, že spekulovala nad našimi genderovými rolemi, jejich rovností a vlivem okolí. Postupem času se stalo nepopulární a profesně nebezpečné, když někdo poukazoval na to, že muži a ženy mají v podstatě jedinečné charakteristiky.
Jakkoli byla část těchto diskuzí nutná, záměrem návrhu o „odlišnosti“ těchto subjektů nebylo dokázat, že jeden je nadřazený druhému. Jiný neznamená lepší nebo horší - znamená to jednoduše odlišný.
A pokud jsme upřímní, musíme uznat, že jsme si své odlišnosti byli vždy vědomi. Chlapci a děvčata nejsou sociálně podmíněni k tomu, aby se postupně stali odlišnými - takto vyjdou už z lůna. Je to do nich vloženo. Tyto jedinečné projevy se objevují již od prvních dnů našeho dětství, postupem času zesilují a tříbí se během našeho dozrávání do dospělosti.
Jako vědkyně, poradkyně, terapeutka, matka, žena a dcera jsem nabyla spoustu fascinujících poznatků, které mi pomohly těchto rozdílů využít. Nejsem dokonalá - stejně jako vy. Také já stále rostu a zdokonaluji své porozumění a svou schopnost uvést do praxe to, co jsem se naučila.
Muži a ženy jsou rozdílní od momentu početí, a tyto rozdíly se projevují v každém systému v těle i mozku.
Nyní je opět bezpečné a dokonce společností přijímané o těchto genderových rozdílech hovořit. A tento dialog je možná o to potřebnější právě v dnešní době, kdy stále narůstá počet konfliktů vyvolaných naší neschopností porozumět si a spolupracovat.
Pokud je láska nejmocnější silou na světě, proč nám pak komunikace mezi mužem a ženou častěji připomíná spíš válku? Je bolestné vidět takové neporozumění ve vztahu, který byl stvořen, aby byl naplněn láskou. Vždyť právě láska je hlavním poutem spojujícím muže a ženu.
.jpg)
.png)
