"Je prokázáno, že váš imunitní systém je z neurologického hlediska citlivý na vaše procesy myšlení. Když váš imunitní systém čelí útoku, jako tomu může být v případě toxických myšlenek, produkuje krevní bílkoviny zvané cytokiny, které jsou známé tím, že způsobují únavu a deprese. Tímto způsobem toxické myšlenky a emoce, které jsou produkovány, narušují přírodní léčivé procesy v těle. Završují vliv nemocí a chorob tím, že spouštějí nové negativní biochemické procesy, se kterými tělo bojuje, aby je porazilo. Když vaše tělo čelí svým vlastním toxickým myšlenkám a emocím, ztrácí schopnost rozeznat svého skutečného nepřítele. Začne napadat zdravé buňky a tkáně. Pokud se tak stane, ztrácí schopnost bojovat proti vetřelcům. Náhlý výbuch stresu snižuje imunitu (jeden ze způsobů, jak „chytit rýmu“). Nicméně ještě hrozivější je vliv malého množství každodenního stresu. To mate váš imunitní systém a účinně uvádí do pohybu autoimunitní reakce, které způsobí, že se vaše tělo takřka obrátí samo proti sobě. 
- Pokud si uděláte čas a budete dělat věci, které vytvářejí zdravé myšlenky a jejich pozitivní emoce – lásku, respekt a laskavost – výsledkem bude soudržnější srdeční rytmus. Tento rytmus vytváří rovnováhu mezi sympatickými (zrychlení tepu) a parasympatickými (zpomalení tepu) nervovými systémy. Relaxace proto není pouhým luxusem, je nutností. Potřebujete vyvážit sympatické a parasympatické systémy. Toxické myšlenky ruší tuto rovnováhu a předurčují vás pro onemocnění. Relaxace není nikdy marnění času. Deseti až dvacetiminutovou přestávku obecně potřebujeme po každé hodině a půl nebo po dvou hodinách. Děsivé na tom je, že pokles energie nemusí být na první pohled znatelný, ale po 3-4 hodinách schopnosti vašeho jasného myšlení a zpracovávání klesají na minimum. Celé elektricko-chemické budování sítí je ovlivněno zvyšující se hladinou stresorů v mozku, po kterých se cítíme rozrušeni, frustrováni, plačtiví a dokonce agresivní. "
- Uvnitř každého z nás je něco silnějšího, než je hlad po jídle. Jsme milujícím Bohem naprogramováni na milující dotek. Základní a střední školy jsou dnes zaplněny těžce samotářskými a problémovými, nezkrotnými dětmi a mladistvými, kteří se vzdali naděje na něžné polaskání a štěstí, vše proto, že jim byl odepřen dotek. ... Ve skutečnosti nedostatek dotyku (zvaný „kožní deprivace“) způsobuje emoční problémy, ovlivňuje náš intelekt a fyzický růst a oslabuje imunitní systém. Výzkumy dokonce ukazují, že případy dotykové deprivace způsobují změny v mozku (neuroplasticita) na negativní straně spektra, které pokládá vzory pro agresi a násilí."